Plnění přání našich otců je asi momentální téma. Psal o tom fiksu, ale počítám, že to bude obecnější jev. Dvířčin otec si pořizuje venkovní krb s udírnou a časem i rybníček, můj otec si koupil motorové rogalo a nové auto. Docela hezké hračky, ale nějak mě to nechává chladným.

„No tak, co chcete,“ tvářil se Jan Kantůrek nedůvěřivě a odtažitě, když jsme se potkali. Chtěl jsem červené, jako on. „To pijete na krev?“ „Ne, spíš na chuť.“ Proč odporovat. „Tak vaši vizitku si založím, kdybych něco potřeboval,“ loučíme se po dvou hodinách. A já doufám, že z nahraného rozhovoru bude aspoň část použitelná, protože…

Při jednom z nedávných příspěvků chlapce z Finska jsem se jenom chápavě usmíval. A poslední týden potvrdil mé obavy – opravdu celý uplynul a já si ani nevzpomněl, že bych napsal něco na blog.

Asi jsem se dostal do katovského období. Kromě Haddona (o kterém jindy) dštím síru a oheň a jsem všemi nenáviděn jako negativní člověk, vedle kterého by nikdo nechtěl bydlet (až na pana nakladatele, který poslal smířlivý mail a chce mi vše vysvětlit osobně). Na dnešní filmové představení jsem šel s tím, že to bude bizár,…

Byl to náročný týden, pracovně skončil včera a dnes mám dojem, že je sobota. I to uklízení bylo dnes. Ve skutečnosti jsem si to zavinil sám, protože jsem za dva dny musel dokončit to, k čemu jsem se čtrnáct dní nedostal. První večer jsem uléhal se zatuhlým krkem a rameny z napětí, zda se mi…