Kočičky v síti

Příběhy z kuchyně

Od příjezdu z dovolené jsem se moc nezastavil. Až tak, že fotek mám upravenou asi polovinu a postupuji malými kroky. Do toho se objevují poníci, až bych si pomalu mohl otevřít konírnu.

12 října, 2007
Mladí chlapi nekoukají na televizi

Tak jim dáme internet, shodují se reklamní stratégové.

10 října, 2007
Rozmary velkého dítěte

Steve Jobs má rád hračky. Už několikrát se pokusil vyrobit dokonalý přístroj, ale vždycky mu v tom někdo „házel klacky pod nohy“. Kupodivu to většinou byli uživatelé, tedy zákazníci.

4 října, 2007
Všechno je relativní

Pokud je známkou dospělosti, že na pohřbech se nebrečí, asi nikdy nevyrostu.

3 října, 2007
České menu jako quest

Koupit českou mrkev, brambory nebo maso, to jde snadno. Ale jak dál vařit z českých surovin? Česnek mají buď z Číny, Španělska nebo Nizozemska, co je geograficky blízká surovina? A jablka? Nakonec jsem česká jablka našel, ale byl to trochu quest. Nová trouba troubí a nový šporák špóruje, takže příprava lahůdek byla přímo ukázkově snadná.…

2 října, 2007
Opožděný dopis

25 září, 2007
Sýrie, den poslední. Kluk z plakátu

Doprovázel nás po celý pobyt. Bašír, kluk z plakátu. Ale kupodivu se takový plakát nikde koupit nedal, ani jiné předměty s ním. Tak jsme přivezli něco jiného.

23 září, 2007
Sýrie, den třináctý. Jak dlouho vydrží herci obléhání?

Když si někde rozbije tábor Říman, záhy na místě zřídí dvě věci, bez kterých se neobejde: divadlo a lázně. Město Bosra, kdysi metropole římské provincie v Arábii, má oboje. A ještě něco navíc.

22 září, 2007
Sýrie, den dvanáctý – Tadmorská relaxace

Vstáváme v pět hodin ráno a před šestou už jsme na ruinách. Tento bláznivý nápad nám vnuknul průvodce, který tvrdí, že za svítání mají ruiny nejlepší světlo, minimum turistů a snesitelnou teplotu. Ale bohužel nejsme sami, velbloudáři už jsou tu taky. Kupodivu moc neobtěžují. Je zima a fouká studený vítr. Kdo nebyl v poušti, nepochopí.…

21 září, 2007
Sýrie, den jedenáctý. Dnes ještě zapadá slunce nad Palmyrou

Jediný přímý bus z Hamy do Palmyry jede v půl sedmé ráno, takže raději riskujeme cestu s přestupem v Homms. Ale poprvé to vypadá, že bychom mohli s dopravou narazit. Už na bus do Homms čekáme půl hodiny – to se nám ještě nestalo. Obvykle sedíme v buse do deseti minut od příchodu na nádraží.

20 září, 2007